O naší škole

Radka Kvačková napsala do Lidových novin článek o naší škole.


zdroj

Jsme církevní, ale nikoliv náboženská škola

Lidové noviny

24.11.2006

Radka Kvačková

Církevní školu při židovské obci navštěvují i děti českobratrského faráře. Většinu žáků však tvoří děti, které mají aspoň jednoho židovského prarodiče.

Na první pohled je to škola jako každá jiná. Kluci, holky, krátké vlasy, delší vlasy, sem tam dredy, blonďáci i tmavovlasí. Ve školní jídelně ale nelze přehlédnout na chlapeckých hlavách čepičky kipi neboli jarmulky. "To proto, že jídlo chápe judaismus tak trochu jako obřadní záležitost," vysvětluje ředitelka Lauderovy základní školy a gymnázia při židovské obci v Praze Kateřina Dejmalová. Zároveň však upřesňuje: "Jsme církevní, nikoliv náboženská škola. Ráno před vyučováním sice nabízíme hebrejskou modlitbu, ale účast na ní je dobrovolná. Z osmdesáti žáků základní školy a třiapadesáti gymnazistů se pravidelně chodí modlit nanejvýš deset dětí."

Standardní osnovy, ale navíc judaismus a hebrejština

V České republice působí celkem 34 základních a 41 středních církevních škol, naprostá většina ovšem křesťanských. Vyučuje se v nich podle standardních osnov, je tu ale něco navíc. V případě Lauderovy školy (vznikla s pomocí americké nadace Rolanda S. Laudera) je to židovská výchova neboli judaismus. Šestou třídou začíná také povinná výuka hebrejštiny. Kdo by ale čekal, že žáci a studenti pocházejí jen z židovských rodin, mýlil by se. "Osmdesát procent z nich má sice alespoň jednoho židovského prarodiče, avšak jsme otevření všem. Uchazečů, kteří pocházejí z nežidovského prostředí, se jen ptáme, proč si vybrali právě naši školu," říká ředitelka. Většinou říkají, že je judaismus zkrátka zajímá, někteří hledají prostě alternativu k běžné škole a partnerský přístup učitelů. Ze 132 žáků a studentů je také 32 cizinců, většinou dětí, jejichž rodiče působí v Česku (pro ty je tu program češtiny pro cizince). Mají tu i žáky z křesťanských a ateistických rodin a například i dvě děti českobratrského faráře. "V tomto případě se trochu bojím, abychom jim nerozkolísali identitu," stará se ředitelka. I když vyučující běžných předmětů jsou výhradně odborníci a přijímají se bez ohledu na vyznání, přece jen škola děti do jisté míry směruje. Pokud se doma aktivně praktikuje úplně jiné náboženství, není to ideální stav. I když na druhou stranu křesťanství a judaismus mají společný základ. Mimochodem, jeden čas nabízela Lauderova škola i výuku arabštiny a skutečnost, že už to nedělá, souvisí podle ředitelky s faktem, že momentálně nemá pro tento předmět učitele. Na gymnázium založené v roce 1999 (nese název Or Chadaš neboli Nové světlo) dělají uchazeči přijímací zkoušky jako jinde. Loni vzali z pětadvaceti uchazečů šestnáct. Mimochodem, 30. listopadu je tu den otevřených dveří. Do Lauderovy školy (i základní) lze však přestoupit i během roku. Už proto, že hebrejština, která představuje hlavní jinakost, se učí ve skupinách podle úrovně napříč ročníky, takže je možné začínat se začátečníky, ale jinak navštěvovat odpovídající třídu. Ve třídách moc odlišností od ostatních škol nenajdete. Nejsou velké, ale zato je jich hodně. Některé zaplňují počítače, jiné hudební nástroje včetně bubnu, další slouží jako výtvarné dílny. Kupodivu nikdo nikoho moc nepřekřikuje. "Proč se vlastně říká, tady je křik jako v židovské škole?" ptáme se. "To pochází z doby, kdy byly školy v synagogách a diskutovalo se nad talmudem. Tam opravdu nešlo jen o pasivní naslouchání," vysvětluje ředitelka. Nakonec si vzpomněla na jednu evidentní odlišnost své školy oproti ostatním. Mají tu trošku jinak některé prázdniny. Nikoliv ty velké letní, jež připadají na stejnou dobu jako jinde, neliší se ani termín vánočních prázdnin, ale například tu neměli dvoudenní podzimní prázdniny. To proto, že celkový počet volných dnů musí být stejný jako v ostatních školách a škola při židovské obci musí světit pár svátků židovských. Tak aby to nakonec vyšlo.

Kdo chce vědět víc, může zajít na výstavu o historii

Až do konce osmnáctého století vzdělávali Židé v našich zemích své děti výhradně ve vlastních školách. Dokumentuje to výstava, která byla otevřena v Pedagogickém muzeu J. A. Komenského v pražské Valdštejnské ulici a potrvá až do 3. prosince. Návštěvu jiných škol včetně univerzit jim povolil až císař Josef II. dekretem z roku 1781. Podpory se však dostalo i zřizování sekulárních židovských škol se státním dohledem a výukou němčiny, matematiky, zeměpisu a etiky. Většina německých židovských škol však byla koncem devatenáctého století zrušena a nahrazena oddělenou výukou náboženství na školách veřejných. V předválečném Československu existovaly i samostatné židovské školy jako třeba obecná židovská škola v Praze, reálné židovské gymnázium v Brně nebo židovské gymnázium v Mukačevu. Významnou kapitolu v historii židovského vzdělávání představovala i ilegální výuka dětí v terezínském ghettu a dalších koncentračních táborech. Po válce nebyly židovské školy obnoveny a po roce 1948 stát zrušil i tradiční výuku náboženství, a dokonce i výuku hebrejštiny v jazykových školách. Po listopadu 1989 došlo k obnovení náboženské výuky při Židovské obci v Praze a později vznikla s pomocí Nadace Rolanda. S. Laudera i mateřská školka, poté základní škola a v roce 1999 i gymnázium.

Fotogalerie

Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto



Novinky