Návrh koncepce rozvoje Lauderových škol

Úvod

Lauderovy školy byly zřízeny Židovskou obcí v Praze (dále ŽOP) za pomoci Nadace R. S. Laudera jako církevní základní škola (Gur arje) a čtyřleté církevní gymnázium (Or chadaš), které mají své žáky a studenty vzdělávat v duchu židovských tradic a náboženství. V tom také spočívá specifikum školy – výuka je rozšířena o předměty hebrejština a židovská výchova, ovšem poučení o judaismu a výchova k úctě k židovským tradicím a náboženství by měly prolínat všemi předměty.

Lauderovy školy (dále LŠ) se nikdy neuzavíraly vůči veřejnosti, ačkoli ŽOP je založila zejména pro děti svých členů a členů jiných židovských obcí. Tento trend, který poznáním menšinových tradic a způsobu života přispívá k rozvoji tolerantního chápání světa u dětí a mládeže, by měl být i v budoucnu zachován.

Koncepce výuky

Profilovými předměty na základní škole (dále ZŠ) i gymnáziu (dále G) jsou přirozeně hebrejština a židovská výchova. V současné době se hebrejština vyučuje v 6. a 7. třídě ZŠ 2 hodiny týdně, v 8. a 9. třídě o hodinu více, podobná struktura výuky je i v G – v prvních dvou ročnících 2 hodiny týdně, poté 3 hodiny týdně až do maturity.

Hebrejština sice pro žáky a studenty znamená další cizí jazyk, ten však MŠMT nepovažuje za 2. jazyk, který by byl roven němčině či francouzštině. Ráda bych usilovala o změnu tohoto názoru. Zatím však byla řada zejména přírodovědných předmětů snížena na absolutní minimum (např. dotace matematiky je v prvních dvou ročnících G 3 hodiny týdně, ve 3. a 4. ročníku jen 2 hodiny týdně), což se obtížně dohání, nechtějí-li se studenti v dalším studiu věnovat humanistickým oborům. Chtěla bych proto tuto strukturu dočasně změnit. Dokud nebude hebrejština uznána jako 2. cizí jazyk, snížila bych ji na 2 hodiny týdně po celou dobu studia. Pro orientaci v jazyce je to dostačující, žáci a studenti, kteří mají o hebrejštinu zájem hlubší, pak mohou své znalosti rozšířit v nepovinné, respektive volitelné hebrejštině. Naopak pro vynikající studenty hebrejštiny je možné domluvit složení státní zkoušky (o této možnosti jsem uvažovala již v době svého krátkého ředitelského působení v první polovině roku 2004, o možnostech spolupráce jsme zahájili rozhovory s dr. Noskem).

Pro židovskou výchovu jsou na 1. stupni ZŠ a G vyhrazeny 2 hodiny, na 2. stupni jsou 3, respektive 4 hodiny (8. třída) věnovány integrované výuce židovské výchovy s výchovou občanskou a rodinnou. S ohledem na možnosti hodinových dotací, které poskytují rámcové vzdělávací programy, bych učební plán těchto integrovaných předmětů na 2. stupni ráda rozšířila na 4 hodiny týdně ve všech čtyřech ročnících.

Vzhledem k zaměření LŠ je vedle profilových předmětů nutné vytvořit širokou nabídku volitelných (G) a nepovinných předmětů (ZŠ + G): od předmětů s plně náboženskou tematikou (např. biblická hebrejština nebo úvod do Talmudu) po předměty speciální (např. historie Blízkého východu, arabština apod.) tak, aby se naplnila očekávání všech členů ŽOP, jejichž děti školu navštěvují – od těch nejortodoxnějších po zcela sekulární.

Pro ostatní povinné předměty je nutné v průběhu příštího školního roku vypracovat školní vzdělávací programy – pro ZŠ vzniká od září 2007 zákonná povinnost učit podle nových školních vzdělávacích programů. Ve stejné době by se mělo začít i s přípravou školních vzdělávacích programů pro G. V rámci těchto strukturálních změn bych chtěla prosadit větší mezioborovou integraci a mírně posílit výuku přírodovědných oborů. Rovněž by se měla rozšířit nabídka nepovinných a volitelných předmětů.

Volitelné předměty jsou obzvláště bolavou záležitostí v posledních dvou ročnících gymnázia – vzhledem k tomu, že počet žáků podle původní koncepce by neměl převýšit 20 studentů ve třídě (a ne vždy je toto číslo naplněno) a každý rok je otevírána jen jedna třída v ročníku, je na jedné straně velmi obtížné vyhovět všem studentům, na druhé straně nemohou být v porovnání se studenty jiných středních škol znevýhodňováni. Řešení vidím v možnosti otevřít volitelný seminář pro dva ročníky zároveň (2. a 3., 3. a 4. ročník) a v případě, že o určitou problematiku, nezbytně nutnou pro studium na některých typech škol (např. deskriptivní geometrie), bude 1 – 2 zájemci, lze místo seminářů volit kombinaci samostudia spojenou s konzultacemi.

Rovněž jazyková výuka by mohla probíhat napříč dvěma ročníky. Zajistí se tak větší homogennost skupiny z hlediska jazykových znalostí.

Metody vyučování by měly reflektovat jednak potřebu integrovat některé předměty, jednak moderní pedagogické názory. Větší důraz by měl být na výchově k samostatnosti žáků a studentů, mělo by se proto využívat skupinové nebo projektové vyučování. Snažila bych se v každé třídě prosadit jeden (nejlépe mezioborový) projekt ročně, jehož náplň by si žáci a studenti za pomoci pedagogů zvolili. Zejména na 1. stupni ZŠ bych ráda dala prostor i metodě kritického myšlení.

Metody vyučování se však nesmějí stát rigidní doktrínou. Variabilita přístupů může být pro všechny inspirativní. Je ostatně řada skvělých pedagogů, kteří využívají metod tradičních a dosahují velice dobrých výsledků.

Zcela zásadní je ovšem přístup učitelů k žákům na základě partnerství a respektování individuality žáka. Zde na rozdíl od metod nelze tolerovat žádné výjimky.

Hodnocení: na 1. stupni ZŠ budu prosazovat zásadně slovní hodnocení, na 2. stupni ZŠ by klasické známky měly být doplněny slovním hodnocením a na G jsou dostatečným ukazatelem známky. Na požádání rodičů může být známka doplněna slovně.

Specifikem LŠ je velký počet cizinců. Děti v českém prostředí velice rychle přestávají komunikovat ve své mateřštině, schopnost písemného vyjádření ztrácejí úplně. Proto se domnívám, že by měly mít možnost mateřštinu si udržet (v LŠ je to zejména ruština, hebrejština, angličtina), jejíž nepovinná výuka by byla zajišťována 2 hodiny týdně rodilým mluvčím. Děti z anglofonních zemí nebo z Izraele by místo výuky angličtiny, respektive hebrejštiny jako cizího jazyka povinně navštěvovaly podle individuálního rozvrhu výuku s rodilým mluvčím.

Naopak děti, které do Čech přicházejí bez znalosti češtiny, by po dobu jednoho roku povinně navštěvovaly hodiny češtiny pro cizince, aby se jim usnadnilo zapojení do normální školní výuky. Personální zajištění – vedlejší pracovní poměr, doplnění úvazku nebo smlouva.

V rámci této koncepce nelze zapomenout ani na nadané žáky a studenty či na žáky se specifickými poruchami učení (dále SPU).

Pro nadané žáky a studenty bych chtěla zřídit z řad pedagogů funkci tutora, který bude mít na starosti menší skupinu nadaných dětí s podobnými zájmy a ve spolupráci s psychologem a třídním učitelem pro ně bude vytvářet individuální plány rozvoje.

Žáky a studenty se SPU bude mít v péči speciální pedagog, který bude jednak aktivně (zejména na 1. stupni ZŠ) vyhledávat děti se SPU a jednak bude pečovat o jejich rehabilitaci.

Učební texty

Zejména pro profilové předměty LŠ scházejí učební texty. Tento nedostatek je zřejmý obzvláště v předmětu židovská výchova, na výuku hebrejštiny lze s úspěchem užívat učebnice hebrejštiny, které jsou dnes již dostupné – problém je spíše s doplňkovými texty. Bude úkolem učitelů židovské výchovy a zejména zástupce pro židovskou výchovu, aby tuto mezeru zaplnili.V rámci tvorby školního vzdělávacího programu budou přesně začleněny do učebního plánu. Tento úkol se ovšem netýká jen učitelů židovské výchovy – i v jiných předmětech zcela určitě na trhu scházejí učebnice, antologie a doplňující texty se zaměřením na židovské reálie k učebním tématům (např. ZSV, literatura, dějepis, zeměpis Izraele, apod.)

Mimoškolní aktivity a spolupráce s Židovskou obcí

Významnou součástí židovského charakteru je propojení výuky a výchovy s praxí – oslavy židovských svátků a historických událostí, začleňování do života Židovské obce, kontakty s jinými židovskými organizacemi (ČUŽM, Hakoach), exkurze do míst spojených s historií českých Židů, výměnné pobyty s židovskými komunitami v zahraničí. V rámci tematického plánu židovské výchovy a hebrejštiny se v minulých letech v průběhu 1. ročníku gymnázia organizovaly poznávací pobyty v Izraeli. Cílem všech těchto aktivit je umožnit studentům, kteří projeví zájem, aby se začlenili do židovské komunity (nebo se s ní alespoň sblížili), a všem studentům bez rozdílu dát možnost „prožitku“, neboť ten je velmi efektivní formou výchovy a vzdělávání.

Profil absolventa

V popředí stojí jednoznačně charakter a osobnost absolventa, následované dovednostmi a schopnostmi uplatnění v praktickém životě. Třetím pilířem je znalostní báze studenta, která mu umožní přijetí na vyšší typ školy (SŠ, VŠ). Vzhledem k jednoznačnému cíli gymnázia – připravit studenta na VŠ – zůstává součástí výuky faktografická příprava („dril“), zintenzívněná především v posledním ročníku. Zkušenosti však ukazují, že nestačí připravit studenty pouze k přijímacím zkouškám, ale také ke studiu na VŠ; je nutno studenta naučit samostatnosti, schopnosti efektivního samostudia či srozumitelného písemného i ústního vyjadřování. Tomu musí být uzpůsobeny i metody výuky. U ZŠ je podobný postup, přiměřený věku a schopnostem žáků, u znalostí jsou přednostně do hloubky probírány matematika a český jazyk (tvoří většinu přijímacích testů na SŠ).

Specifikem je židovská výchova, která má dvojí cíl: vychovat studenta k úctě k židovským tradicím i náboženství a vybavit ho obecným povědomím o judaismu. Druhým cílem by měla být příprava vážných zájemců na studium v židovských školách v zahraničí (ješivy, univerzity či jiné formy židovského vzdělávání).

Nabídky školy a doplňková činnost

Již delší dobu existuje představa, že by na LŠ měli studovat i studenti z mimopražských židovských obcí. Myslím, že by se měla rozběhnout diskuse, jak jim to umožnit. Schůdnou cestu vidím v možnosti vyjednat ubytování v některém pražském internátě s možností stravovat se na ŽOP.

Na LŠ existovala tradičně poměrně široká nabídka nepovinných předmětů a zájmových kroužků. Ráda bych tuto nabídku udržela, případně rozšířila. Kroužky zejména pro 2. stupeň jsou atraktivní i pro rodiče, neboť děti smysluplně tráví svůj volný čas, nepovinné předměty rozšiřují možnost vzdělávat se v zájmových oblastech zejména starším žákům a studentům. I v současné době se za tyto zájmové činnosti více méně symbolicky platí. Nemyslím, že by na nich škola měla vydělávat, ale v tomto případě bych platbu odstupňovala. (Např. vyšší částka za keramický kroužek, do kterého jsou nákladné vstupy, či za jazykovou výuku, nižší např. za šachový kroužek). Personální zajištění – vedlejší pracovní poměr, doplnění úvazku nebo smlouva.

Ve škole musí být fungující knihovna, která by mohla fungovat i jako čítárna. Měla by tedy být k dispozici celý den. Personální zajištění – vedlejší pracovní poměr pro učitele českého jazyka eventuálně v kombinaci se smlouvou na zkrácený pracovní úvazek knihovníka.

Vzhledem k tomu, že je v Praze velmi omezená možnost doplnit si středoškolské vzdělání, uvažuji v budoucnosti (nejdříve od školního roku 2007/2008) o možnosti zavedení kombinovaného studia (distanční a dálkové) jako o placené službě pro zájemce, kteří by chtěli střední školu vystudovat. Vzdělávací program v tomto případě nemusí zohledňovat specifika židovské školy. Výuka by probíhala jednak formou konzultací s pedagogy, internetovým kontaktem a pravidelným měsíčním soustředěním. Personální zajištění – vedlejší pracovní poměr, doplnění úvazku nebo smlouva.

Komunikace s rodiči a spolupráce se školskými radami

Školské rady při LŠ byly zřízeny podle zákona 561/2004 Sb. Zákon přesně vymezuje práva a povinnosti školských rad, stejně jako povinnosti ředitele školy v komunikaci a spolupráci s nimi. Zákon je v tomto směru dosti vyčerpávající, další možnosti vzájemné spolupráce se mohou odvinout až po nástupu nového ředitele.

Škola musí rodiče pravidelně informovat o svých aktivitách. K tomu dříve sloužil (dvou)měsíčník Zpravodaj LŠ, kde se rodiče dozvěděli o událostech ve škole i o plánovaných akcích. Pokud vím, žádný takový pravidelný zpravodaj v současné době neexistuje. I když se aktuální informace musí objevovat zejména na webu, je nutné počítat s tím, že ne všichni rodiče jsou počítačově gramotní nebo že mají možnost internet využívat. Nákladově jde o velmi malou položku, která přitom může rodičům podat základní informaci o dění na škole.

Pasivní forma informovanosti by se tak skládala z výroční zprávy, Zpravodaje a aktualit na webu, aktivní informovanost by probíhala formou konzultací a třídních schůzek. Členství rodičů ve školských radách dává naději na otevření spolupráce na poměrně širokém základě.

V Praze dne 28. února 2006, Mgr. Kateřina Dejmalová



Novinky